Sen o létu

10. července 2013 v 16:10 |  Básně

Sen o létu

Poslední polínko, poslední sirka,
nemám žádný kabát a v botě je dírka.
V chatrči rozpadlé, sám si sedím,
nevím co bude, když pár dní nejím.
Nikdo mne nezná, nikdo si nevzpomene.

Zavírám oči, cítím chlad,
a co mám dělat, když mám hlad ?
Nesmím usnout, nesmím spát,
v hlavě mi začíná hudba hrát.

Na těle cítím paprsky slunce,
doteky motýlů jsou mi příjemné,
cítím, jak nemají konce,
a stále slyším hudbu hrát.

Na louce u řeky, plné kvítků,
běžím, pospíchám,
myslím na tu dívku,
co mě kdysi naučila mít rád.

Skáču do vody, kde rybky plavou,
potápím se, mám to rád,
jenže náhle někde nad hlavou,
cítím zimu a chlad.

Rozbíhám se po vodě, vnímám to teplo,
kapky jen lítají,
však náhle se objeví světlo,
je teplé a studené zároveň.

Rostou mi křídla, létají ptáci,
odlétám pryč a zima se vrací.
Nevidím slunce, nevidím louku,
A už jen z dálky slyším tu hudbu.

Sen to byl krásný, otvírám oči,
cítím zimu, a svět se točí.
Uhasl oheň, už nemám sílu,
vše jsem ztratil, pociťuji vinu.

Oči zavírám, dlaně rozevřené,
nikdo mne nezná, nikdo si nevzpomene.


Trošku jsem se nudila. Báseń je podle mého docela smutná, i když trochu nesmyslná. Pokuád je tu někdo kdo to přečetl, prosím, napište svůj názor :) Díky :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama